Na těchto stránkách bylo napsáno v minulosti mnohé. Vystřídalo se tu mnoho duchovních filosofií a směrů v souvislosti s tím, jak se v čase měnilo mé poznání a tedy i má víra v to, jak vše funguje a co je v životě podstatné. Bylo mi dáno poznat, že vše je jinak. Máš-li čas, čti dále mé svědectví, může změnit Tvůj život. Zadarmo jsem dostal, zadarmo dávám.
Jak to začalo?
Zhruba v roce 2010 jsem se začal zajímat o duchovní záležitosti. Spadl jsem do toho zcela "po hlavě". Četl jsem stovky článků na internetu, chodil po esoterických festivalech, přečetl jsem desítky knih. Postupem času jsem se prokousal i k velmi náročné duchovní literatuře. Zkoumal jsem všechno: New Age, astrologii, antroposofii, teosofii, mystiku, východní směry, gnosticismus i různá světová náboženství. Vždy jsem věřil v existenci "Boha", vždy jsem věřil v "něco nad námi" a opravdu hodně jsem toužil pochopit jak svět funguje, co bude po smrti, proč jsou nemoci, proč jsme tady a kam směřujeme.
Postupem času jsem začal meditovat a měl několik duchovních zážitků. Má touha po poznání byla ohromná, až neukojitelná. Na jednu získanou odpověď vyvstalo pět nových otázek. Do své mysli a srdce jsem přijímal mnoho různých filosofií, náboženství a názorů, snažil jsem se najít průnik toho všeho, byl jsem přesvědčen o pravdivosti čteného. Často jsem měl pocit, že TOTO už je ONO, že už vím, že jsem našel co jsem hledal. Nenašel. Zároveň, aniž jsem si toho byl zcela vědom, začal jsem být pyšný na své domnělé poznání, ostatně předával jsem vstřebanou "moudrost" i jiným.
I díky zmíněným duchovním zážitkům, jsem s naprostou jistotou věděl, že existuje ještě i jakýsi neviditelný svět duše / ducha a tušil jsem, že musí být i nějaký "Bůh", který toto vše stvořil a udržuje při životě. Jenže co dál, jak mám naložit s tímto poznáním? Dočetl jsem se, že vědění znamená odpovědnost a když tedy "vím" jak to vše je, co teď dál? Existuje-li Bůh, lze jej poznat? Co mám dělat se svým životem? Většina duchovních směrů (až na New Age) se shodovala na tom, že bychom se měli změnit, přestat lhát, nenávidět, omezit sobectví, kontrolovat své myšlenky a touhy. I to jsem se snažil dělat. Poctivě a snaživě, v doufání, že se mám chovat lépe, abych nebyl v budoucnu trestán, aby mi byl vesmír a Bůh milostivý. A možná ne moc překvapivě se mi to moc nedařilo, nebo jedině s obtížemi.
První seznámení a další otázky
Okolo Vánoc 2012 jsem zcela "samovolně", pro mě tenkrát nepochopitelně, prvně pocítil skutečnou vnitřní touhu zaměřit své poznávání na život Ježíše Krista. Dojímal mě jeho příběh, jeho ukřižování, jeho oběť. Od té doby jsem na Ježíše stále více myslel a za nějaký čas se objevil i první velký duchovní zážitek, kdy jsem se poprvé setkal s do té doby nepoznaným pokojem, teplem a láskou, která se až hmatatelně objevila v mém těle. Pozn.: tento zážitek jsem si tenkrát neuměl správně vysvětlit, což jen potvrzuje, že sebesilnější duchovní zážitky, jsou-li pouze v oblasti pocitů, sami o sobě NIC neznamenají a člověka často mohou zavést od Pravdy. Do své mysli jsem dále vpouštěl nejrůznější filosofie, náboženství a duchovní směry, zkoumal je. Svým rozumem jsem se stále vše snažil pochopit - jak to bylo s Ježíšovým zmrtvýchvstání, jak je možné že o sobě Ježíš tvrdí, že jedině On je ta Cesta k Bohu, jak souvisí Ježíš s tím co hlásají ty ostatní směry a náboženství... Proč o něm někdo mluví jako o Bohu, jiný pouze jako o skvělém člověku, proč o něm mnoho duchovních směrů nemluví vůbec? Proč dokonce mnoho zdrojů popírá jeho existenci? Proč jen Ježíš mluví o věčném životě, který nabízí i těm největším hříšníkům? Co je to spása a před čím? Biblická zpráva o Ježíši byla velmi těžko začlenitelná do všeho ostatního, co jsem v té době studoval a přijímal. Rovněž jsem smutně pozoroval jak cesta organizovaného náboženství plná obřadů, načančaností a touhy po majetku spíše lidi i mě od Ježíše oddaluje.
Začala mě fascinovat mystika, která se pomocí meditací snaží spojit lidské vědomí s vědomím Boha a i takto (pozn.: "nešťastně") jsem se snažil duchovně vyrůst. Snažil jsem se najít Boha ve vlastním já, domníval jsem se, že mít s Bohem osobní vztah znamená mít vztah se svým "vyšším/vnitřním já". Neměl jsem povědomí o realitě hříchu, který podle Bible člověka odděluje od svatého Boha. Nevěřil jsem, že člověk je padlé stvoření, naopak jsem věřil, že Bůh je již "ukryt" a obsažen v každém člověku a jen čeká na probuzení! Stále jsem četl nejrůznější duchovní knihy a ezoterické výklady Bible a v nich usilovně hledal odpovědi na otázky, které mi nedaly spát. Bible mě zajímala, byl jsem však přesvědčen o jejím tajném, skrytém významu, který jsem v ní hledal, a který většině věřících lidí - dle mého tehdejšího soudu - unikal. Jinak by to znamenalo, že Bible mluví zcela jinak než všechny ostatní duchovní zdroje a náboženství, a pak bych musel uznat, že buď je lživá Bible nebo jsou lživé všechny ostatní duchovní knihy, čemuž jsem nebyl ochoten uvěřit. Takto to neúnavně pokračovalo další dva roky. Na Ježíše a Bibli jsem sice nikdy nezapomněl, avšak v nepravdivém domnění, že Ježíš to sám takto lidem radil (pozn.: jak jsem zjistil až později, toto bylo ZCELA chybné domnění, které jsem převzal od falešných učitelů) jsem v tomto období hledal Boha a spásu duše svoji vlastní silou po vlastních cestách - snahou sebe zlepšení, konání skutků dobra, studiem a četnými meditacemi. Vědomě jsem se dovedl trochu lépe ovládat, ale o nějaké význačném sebe zlepšení například v oblasti sobectví a lásky nebyla řeč. Za to jsem byl schopen vést nejrůznější duchovní debaty a ve své neuvědomělé pýše rozebírat kdo má pravdu a kdo nikoliv.
Počátek problémů, strachů a obtíží
Jenže jednoho únorového dne 2015 se něco začalo dít! Vedle zvláštních duchovních zážitků v meditacích mě začaly trápit veliké fyzické i psychické potíže - ohromné motání hlavy a pocity vymístění. To následně vedlo k tomu, že jsem nemohl dále meditovat, číst duchovní literaturu, dokonce ani vést duchovní úvahy! Ke všemu se přidal zdrcující strach, že padám z mé domyslené duchovní výše a především, do té doby nepoznaná, hrůza z toho, co se mnou bude po smrti! Do morku kostí jsem v sobě cítil strach o svůj "posmrtný" život - co když přestanu existovat, co když budu zatracen, co se mnou bude? Vždyť jsem to z těch duchovních knih měl vědět, ale vnitřně jsem cítil že něco není v pořádku! A když teď nemůžu meditovat, jak se stanu lepším člověkem? Jak dosáhnu Božského vědomí? Naprosto neomylně a rezolutně mi bylo znemožněno pokračovat v nastaveném směru života a domnělé duchovní činnosti. Pozn.: Až později jsem pochopil, že toto vše se dělo z milosti Boží, protože pravý Bůh potřeboval zkrotit mé pyšné srdce a mysl a chtěl mi ukázat, že k Němu kráčím po nepravých cestách. Rovněž mi dal pocítit můj skutečný stav před Bohem - proto ta živost a hrůza ze smrti!
Všeho jsem musel zanechat. Nebylo jiné cesty, buď přestat nebo skončit v blázinci, skutečně jsem v těchto stavech myslel, že je konec mého života! S ohromnou nelibostí a z donucení jsem na celé své duchovní snažení a studium po letech rezignoval. Vlastně to bylo vcelku pěkné období, kdy jsem alespoň chvíli nic neřešil, ačkoliv strachy, které jsem dávno předtím neznal ani neměl, stále naplňovaly mou mysl a srdce. Již jsem věděl, že Bůh je, ale stále jsem byl / žil bez Něj a bez vztahu s Ním.
Zachraňující milost a obrácení
Za pár měsíců, v polovině roku 2015, během mé "duchovní abstinence" se však událo něco velmi podstatného. Začalo to intenzivním pocitem příjemného tepla v oblasti mé hrudi, které se v těchto dnech ve mně počalo objevovat. Jakmile jsem se na tuto oblast soustředil - ne v meditaci, ale v běžném dni, i třeba při řízení auta - srdce jakoby počalo "odpovídat". Byl to krásný pocit tepla, lásky a všechny strachy zahánějícího pokoje. Tento blažený pocit v různých intenzitách jsem zažil už několikrát v minulosti a došlo mi, že k němu docházelo převážně, když jsem svou mysl a srdce "zaměstnával" Ježíšem Kristem nebo tématy s Ježíšovým životem souvisejícími! Pozn.: Chci však zdůraznit, že sebe úžasnější pocity nelze nikdy přeceňovat a pokud nevedou k poznání pravdy a změně života, mohou naopak člověka (o)klamat! Zmíněný pocit nebeského pokoje byl navíc tentokrát jasně spojen s osobou Ježíše Krista a živou nadějí, která se mi v Něm náhle objevila. Přítomnost této lásky, pokoje a naděje se mi vnitřně v jistotě "spojila" s osobou Ježíše Krista. Zpětně mám za to, že ač to bylo patrně dílo okamžiku, můj duch pocítil "dotek" živého Boha, mé "oči se otevřely" a já prvně poznal a uvěřil v živého Ježíše Krista v pravdě. Pozn: Lépe to asi nejsem schopen slovy popsat, bylo to jako když Vám obživne "naděje", jako bych si prvně uvědomil, že skutečně žiji a že je vše v pořádku! Že to co jste tak dlouho hledali (a mysleli si, že už máte a znáte), najednou teprve nacházíte a dostáváte. Právě toto "poznání pravdy" a uvěření v Ježíše Krista bylo tím zázrakem, nikoliv pocity, které tento předěl v mém životě doprovázely!
Od té chvíle se během několika dní mnohé změnilo. Objevila se ve mně jistota, že je zde osobní, živý a pravý Bůh, který se mi ze Své milosti dává poznat v osobě Ježíše Krista. Avšak nyní to nebyl "teoretický" Kristus, jak jsem se jej roky snažil poznat z duchovních knih, ale najednou to byl pro mě reálný, živý Ježíš, Boží Syn - Bůh i člověk zároveň, Král králů a Pán pánů (tak ostatně Ježíše popisuje Bible). Později jsem pochopil, že Bůh se mi (ze Své nevýslovné milosti) dal v Ježíši Kristu poznat, čímž mi i zároveň daroval živou víru v Něj. Dal mi poznat a uvěřit v božství Ježíše Krista, oživil mého padlého ducha a skrze nově objevivší víru do mě "zasel" Kristův věčný život! Uvěřil jsem, že když se mnou skrze víru bude Ježíš Kristus, že s Ním zvládnu cokoli. Poznal jsem, že On jediný mi může pomoci a že celou dobu jsem měl hledat a stát pouze o vzkříšeného Ježíše. Bůh sám mi ukázal, že Ježíš Kristus je ta jediná cesta, absolutní PRAVDA, věčný život a jediná záchrana pro člověka!
V těchto dnech se mi zbortilo celé mé dosavadní duchovní poznání. Jednoznačně jsem věděl, že jsem celou dobu věřil polopravdám a lžím, a že jediná pravda a cesta k pravému Bohu je v živém Ježíši Kristu, který sám je pravým Bohem! Žádné sebe spravedlivější skutky, žádná meditace, žádná lidská spravedlnost nevede k poznání živého Boha, natož k záchraně člověka z otroctví hříchu a spravedlivého odsouzení. Během okamžiku jsem všechny roky získávané "duchovní moudrosti", o kterých jsem dříve byl skálopevně přesvědčen (reinkarnace, spása vlastním duchovním úsilím, nepravdivá pojetí Krista...), dokázal bez váhání opustit a zavrhnout, což samo o sobě považuji za Boží zázrak a důkaz nekonečné Boží milosti!
Strachy a obavy ze smrti a zatracení v těchto dnech zmizely kompletně, fyzické potíže vymizely postupem času! Objevila se však obava nová - jsem dostatečně dobrý pro Ježíše? Nedává se mi zde pouze na nějaký čas, aby mě třeba někdy v budoucnu opustil? Zároveň jsem ale v sobě měl naději a víru, že pokud odevzdám celý svůj život (se všemi strachy, potížemi, přivlastňováním, ale i radostmi a domnělými ctnostmi) právě Jemu, živému Ježíši Kristu, a budu-li se Jej snažit poznávat a následovat, vše bude v pořádku a On mě nikdy neopustí. V dalším čase - věřím, že z celého srdce - jsem vyznal Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, odevzdal mu celý svůj život a od té doby se Jej snažím následovat a žít skrze víru v Něho.
Jakmile jsem začal ve svém životě vyzdvihovat Ježíše Krista jako Božího Syna stalo se následující. Z neznámého, abstraktního a stále vzdáleného Boha se stal živý a reálný Bůh, který mi je stále na blízku a slyší mé modlitby. Bůh se stal mým skutečným Otcem a Ježíš Kristus mým Pánem a Spasitelem, ale zároveň i mým starším bratrem. Později mi Bůh dal i jistotu, že mě díky mé víře v Ježíše přijal, učinil mě Božím dítětem a vnesl do mého života pokoj, naději a lásku. "Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8,16) Už i proto vím jistě, že pravdu má Ježíš, když řekl: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6)
Jak to začalo?
Zhruba v roce 2010 jsem se začal zajímat o duchovní záležitosti. Spadl jsem do toho zcela "po hlavě". Četl jsem stovky článků na internetu, chodil po esoterických festivalech, přečetl jsem desítky knih. Postupem času jsem se prokousal i k velmi náročné duchovní literatuře. Zkoumal jsem všechno: New Age, astrologii, antroposofii, teosofii, mystiku, východní směry, gnosticismus i různá světová náboženství. Vždy jsem věřil v existenci "Boha", vždy jsem věřil v "něco nad námi" a opravdu hodně jsem toužil pochopit jak svět funguje, co bude po smrti, proč jsou nemoci, proč jsme tady a kam směřujeme.
Postupem času jsem začal meditovat a měl několik duchovních zážitků. Má touha po poznání byla ohromná, až neukojitelná. Na jednu získanou odpověď vyvstalo pět nových otázek. Do své mysli a srdce jsem přijímal mnoho různých filosofií, náboženství a názorů, snažil jsem se najít průnik toho všeho, byl jsem přesvědčen o pravdivosti čteného. Často jsem měl pocit, že TOTO už je ONO, že už vím, že jsem našel co jsem hledal. Nenašel. Zároveň, aniž jsem si toho byl zcela vědom, začal jsem být pyšný na své domnělé poznání, ostatně předával jsem vstřebanou "moudrost" i jiným.
I díky zmíněným duchovním zážitkům, jsem s naprostou jistotou věděl, že existuje ještě i jakýsi neviditelný svět duše / ducha a tušil jsem, že musí být i nějaký "Bůh", který toto vše stvořil a udržuje při životě. Jenže co dál, jak mám naložit s tímto poznáním? Dočetl jsem se, že vědění znamená odpovědnost a když tedy "vím" jak to vše je, co teď dál? Existuje-li Bůh, lze jej poznat? Co mám dělat se svým životem? Většina duchovních směrů (až na New Age) se shodovala na tom, že bychom se měli změnit, přestat lhát, nenávidět, omezit sobectví, kontrolovat své myšlenky a touhy. I to jsem se snažil dělat. Poctivě a snaživě, v doufání, že se mám chovat lépe, abych nebyl v budoucnu trestán, aby mi byl vesmír a Bůh milostivý. A možná ne moc překvapivě se mi to moc nedařilo, nebo jedině s obtížemi.
První seznámení a další otázky
Okolo Vánoc 2012 jsem zcela "samovolně", pro mě tenkrát nepochopitelně, prvně pocítil skutečnou vnitřní touhu zaměřit své poznávání na život Ježíše Krista. Dojímal mě jeho příběh, jeho ukřižování, jeho oběť. Od té doby jsem na Ježíše stále více myslel a za nějaký čas se objevil i první velký duchovní zážitek, kdy jsem se poprvé setkal s do té doby nepoznaným pokojem, teplem a láskou, která se až hmatatelně objevila v mém těle. Pozn.: tento zážitek jsem si tenkrát neuměl správně vysvětlit, což jen potvrzuje, že sebesilnější duchovní zážitky, jsou-li pouze v oblasti pocitů, sami o sobě NIC neznamenají a člověka často mohou zavést od Pravdy. Do své mysli jsem dále vpouštěl nejrůznější filosofie, náboženství a duchovní směry, zkoumal je. Svým rozumem jsem se stále vše snažil pochopit - jak to bylo s Ježíšovým zmrtvýchvstání, jak je možné že o sobě Ježíš tvrdí, že jedině On je ta Cesta k Bohu, jak souvisí Ježíš s tím co hlásají ty ostatní směry a náboženství... Proč o něm někdo mluví jako o Bohu, jiný pouze jako o skvělém člověku, proč o něm mnoho duchovních směrů nemluví vůbec? Proč dokonce mnoho zdrojů popírá jeho existenci? Proč jen Ježíš mluví o věčném životě, který nabízí i těm největším hříšníkům? Co je to spása a před čím? Biblická zpráva o Ježíši byla velmi těžko začlenitelná do všeho ostatního, co jsem v té době studoval a přijímal. Rovněž jsem smutně pozoroval jak cesta organizovaného náboženství plná obřadů, načančaností a touhy po majetku spíše lidi i mě od Ježíše oddaluje.
Začala mě fascinovat mystika, která se pomocí meditací snaží spojit lidské vědomí s vědomím Boha a i takto (pozn.: "nešťastně") jsem se snažil duchovně vyrůst. Snažil jsem se najít Boha ve vlastním já, domníval jsem se, že mít s Bohem osobní vztah znamená mít vztah se svým "vyšším/vnitřním já". Neměl jsem povědomí o realitě hříchu, který podle Bible člověka odděluje od svatého Boha. Nevěřil jsem, že člověk je padlé stvoření, naopak jsem věřil, že Bůh je již "ukryt" a obsažen v každém člověku a jen čeká na probuzení! Stále jsem četl nejrůznější duchovní knihy a ezoterické výklady Bible a v nich usilovně hledal odpovědi na otázky, které mi nedaly spát. Bible mě zajímala, byl jsem však přesvědčen o jejím tajném, skrytém významu, který jsem v ní hledal, a který většině věřících lidí - dle mého tehdejšího soudu - unikal. Jinak by to znamenalo, že Bible mluví zcela jinak než všechny ostatní duchovní zdroje a náboženství, a pak bych musel uznat, že buď je lživá Bible nebo jsou lživé všechny ostatní duchovní knihy, čemuž jsem nebyl ochoten uvěřit. Takto to neúnavně pokračovalo další dva roky. Na Ježíše a Bibli jsem sice nikdy nezapomněl, avšak v nepravdivém domnění, že Ježíš to sám takto lidem radil (pozn.: jak jsem zjistil až později, toto bylo ZCELA chybné domnění, které jsem převzal od falešných učitelů) jsem v tomto období hledal Boha a spásu duše svoji vlastní silou po vlastních cestách - snahou sebe zlepšení, konání skutků dobra, studiem a četnými meditacemi. Vědomě jsem se dovedl trochu lépe ovládat, ale o nějaké význačném sebe zlepšení například v oblasti sobectví a lásky nebyla řeč. Za to jsem byl schopen vést nejrůznější duchovní debaty a ve své neuvědomělé pýše rozebírat kdo má pravdu a kdo nikoliv.
Počátek problémů, strachů a obtíží
Jenže jednoho únorového dne 2015 se něco začalo dít! Vedle zvláštních duchovních zážitků v meditacích mě začaly trápit veliké fyzické i psychické potíže - ohromné motání hlavy a pocity vymístění. To následně vedlo k tomu, že jsem nemohl dále meditovat, číst duchovní literaturu, dokonce ani vést duchovní úvahy! Ke všemu se přidal zdrcující strach, že padám z mé domyslené duchovní výše a především, do té doby nepoznaná, hrůza z toho, co se mnou bude po smrti! Do morku kostí jsem v sobě cítil strach o svůj "posmrtný" život - co když přestanu existovat, co když budu zatracen, co se mnou bude? Vždyť jsem to z těch duchovních knih měl vědět, ale vnitřně jsem cítil že něco není v pořádku! A když teď nemůžu meditovat, jak se stanu lepším člověkem? Jak dosáhnu Božského vědomí? Naprosto neomylně a rezolutně mi bylo znemožněno pokračovat v nastaveném směru života a domnělé duchovní činnosti. Pozn.: Až později jsem pochopil, že toto vše se dělo z milosti Boží, protože pravý Bůh potřeboval zkrotit mé pyšné srdce a mysl a chtěl mi ukázat, že k Němu kráčím po nepravých cestách. Rovněž mi dal pocítit můj skutečný stav před Bohem - proto ta živost a hrůza ze smrti!
Všeho jsem musel zanechat. Nebylo jiné cesty, buď přestat nebo skončit v blázinci, skutečně jsem v těchto stavech myslel, že je konec mého života! S ohromnou nelibostí a z donucení jsem na celé své duchovní snažení a studium po letech rezignoval. Vlastně to bylo vcelku pěkné období, kdy jsem alespoň chvíli nic neřešil, ačkoliv strachy, které jsem dávno předtím neznal ani neměl, stále naplňovaly mou mysl a srdce. Již jsem věděl, že Bůh je, ale stále jsem byl / žil bez Něj a bez vztahu s Ním.
Zachraňující milost a obrácení
Za pár měsíců, v polovině roku 2015, během mé "duchovní abstinence" se však událo něco velmi podstatného. Začalo to intenzivním pocitem příjemného tepla v oblasti mé hrudi, které se v těchto dnech ve mně počalo objevovat. Jakmile jsem se na tuto oblast soustředil - ne v meditaci, ale v běžném dni, i třeba při řízení auta - srdce jakoby počalo "odpovídat". Byl to krásný pocit tepla, lásky a všechny strachy zahánějícího pokoje. Tento blažený pocit v různých intenzitách jsem zažil už několikrát v minulosti a došlo mi, že k němu docházelo převážně, když jsem svou mysl a srdce "zaměstnával" Ježíšem Kristem nebo tématy s Ježíšovým životem souvisejícími! Pozn.: Chci však zdůraznit, že sebe úžasnější pocity nelze nikdy přeceňovat a pokud nevedou k poznání pravdy a změně života, mohou naopak člověka (o)klamat! Zmíněný pocit nebeského pokoje byl navíc tentokrát jasně spojen s osobou Ježíše Krista a živou nadějí, která se mi v Něm náhle objevila. Přítomnost této lásky, pokoje a naděje se mi vnitřně v jistotě "spojila" s osobou Ježíše Krista. Zpětně mám za to, že ač to bylo patrně dílo okamžiku, můj duch pocítil "dotek" živého Boha, mé "oči se otevřely" a já prvně poznal a uvěřil v živého Ježíše Krista v pravdě. Pozn: Lépe to asi nejsem schopen slovy popsat, bylo to jako když Vám obživne "naděje", jako bych si prvně uvědomil, že skutečně žiji a že je vše v pořádku! Že to co jste tak dlouho hledali (a mysleli si, že už máte a znáte), najednou teprve nacházíte a dostáváte. Právě toto "poznání pravdy" a uvěření v Ježíše Krista bylo tím zázrakem, nikoliv pocity, které tento předěl v mém životě doprovázely!
Od té chvíle se během několika dní mnohé změnilo. Objevila se ve mně jistota, že je zde osobní, živý a pravý Bůh, který se mi ze Své milosti dává poznat v osobě Ježíše Krista. Avšak nyní to nebyl "teoretický" Kristus, jak jsem se jej roky snažil poznat z duchovních knih, ale najednou to byl pro mě reálný, živý Ježíš, Boží Syn - Bůh i člověk zároveň, Král králů a Pán pánů (tak ostatně Ježíše popisuje Bible). Později jsem pochopil, že Bůh se mi (ze Své nevýslovné milosti) dal v Ježíši Kristu poznat, čímž mi i zároveň daroval živou víru v Něj. Dal mi poznat a uvěřit v božství Ježíše Krista, oživil mého padlého ducha a skrze nově objevivší víru do mě "zasel" Kristův věčný život! Uvěřil jsem, že když se mnou skrze víru bude Ježíš Kristus, že s Ním zvládnu cokoli. Poznal jsem, že On jediný mi může pomoci a že celou dobu jsem měl hledat a stát pouze o vzkříšeného Ježíše. Bůh sám mi ukázal, že Ježíš Kristus je ta jediná cesta, absolutní PRAVDA, věčný život a jediná záchrana pro člověka!
V těchto dnech se mi zbortilo celé mé dosavadní duchovní poznání. Jednoznačně jsem věděl, že jsem celou dobu věřil polopravdám a lžím, a že jediná pravda a cesta k pravému Bohu je v živém Ježíši Kristu, který sám je pravým Bohem! Žádné sebe spravedlivější skutky, žádná meditace, žádná lidská spravedlnost nevede k poznání živého Boha, natož k záchraně člověka z otroctví hříchu a spravedlivého odsouzení. Během okamžiku jsem všechny roky získávané "duchovní moudrosti", o kterých jsem dříve byl skálopevně přesvědčen (reinkarnace, spása vlastním duchovním úsilím, nepravdivá pojetí Krista...), dokázal bez váhání opustit a zavrhnout, což samo o sobě považuji za Boží zázrak a důkaz nekonečné Boží milosti!
Strachy a obavy ze smrti a zatracení v těchto dnech zmizely kompletně, fyzické potíže vymizely postupem času! Objevila se však obava nová - jsem dostatečně dobrý pro Ježíše? Nedává se mi zde pouze na nějaký čas, aby mě třeba někdy v budoucnu opustil? Zároveň jsem ale v sobě měl naději a víru, že pokud odevzdám celý svůj život (se všemi strachy, potížemi, přivlastňováním, ale i radostmi a domnělými ctnostmi) právě Jemu, živému Ježíši Kristu, a budu-li se Jej snažit poznávat a následovat, vše bude v pořádku a On mě nikdy neopustí. V dalším čase - věřím, že z celého srdce - jsem vyznal Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, odevzdal mu celý svůj život a od té doby se Jej snažím následovat a žít skrze víru v Něho.
Jakmile jsem začal ve svém životě vyzdvihovat Ježíše Krista jako Božího Syna stalo se následující. Z neznámého, abstraktního a stále vzdáleného Boha se stal živý a reálný Bůh, který mi je stále na blízku a slyší mé modlitby. Bůh se stal mým skutečným Otcem a Ježíš Kristus mým Pánem a Spasitelem, ale zároveň i mým starším bratrem. Později mi Bůh dal i jistotu, že mě díky mé víře v Ježíše přijal, učinil mě Božím dítětem a vnesl do mého života pokoj, naději a lásku. "Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8,16) Už i proto vím jistě, že pravdu má Ježíš, když řekl: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6)
Proč píši toto svědectví?
Chci ti předat svou osobní zkušenost a poznání, že Bůh JE a z lásky k lidem se stal v Ježíši Kristu člověkem. Ježíš je skutečný a pravý Bůh - jednorozený Syn Boží, který se stal člověkem, pro nás zemřel, byl vzkříšen a žije!
Vírou v Ježíše Krista jako v Božího Syna a Jeho přijetím za osobního Spasitele a Pána, Bůh ze své milosti člověku nabízí nový život - znovuzrození z Ducha svatého, odpuštění hříchů, dar věčného života a spoluúčast na Boží přirozenosti.
Chci ti předat svou osobní zkušenost a poznání, že Bůh JE a z lásky k lidem se stal v Ježíši Kristu člověkem. Ježíš je skutečný a pravý Bůh - jednorozený Syn Boží, který se stal člověkem, pro nás zemřel, byl vzkříšen a žije!
Vírou v Ježíše Krista jako v Božího Syna a Jeho přijetím za osobního Spasitele a Pána, Bůh ze své milosti člověku nabízí nový život - znovuzrození z Ducha svatého, odpuštění hříchů, dar věčného života a spoluúčast na Boží přirozenosti.
V Kristu Ježíši k nám promlouvá pravý Bůh, který vše stvořil, a který chce s lidmi mít osobní vztah v rámci nového života, který nabízí všem lidem zdarma jako dar. Tento nový život je cele v Ježíši Kristu, který byl ukřižován, vzkříšen z mrtvých a vstoupil na nebesa, odkud působí oživujícím Duchem svatým v těch, kdo v Něj (u)věří a jedině těm je tímto věčným novým životem, milostí a pokojem.
Názorně je to vysvětleno v následujícím krátkém videu (možno zapnout titulky vpravo dole, ikona CC):
Názorně je to vysvětleno v následujícím krátkém videu (možno zapnout titulky vpravo dole, ikona CC):
Na základě vlastního života dosvědčuji, že člověk může mít osobní a naprosto blízký vztah se samotným Bohem (Stvořitelem vesmíru i Tvého života!) právě skrze Ježíše Krista - Božího Syna, ve kterém se ten nekonečný, vzdálený a těžko uchopitelný Bůh lidem zjevil a k lidem přiblížil. Natolik, že se stal jedním z nás a obětoval se, aby nás přivedl zpět k Bohu! Opakuji, pravého Boha lze živě poznávat jedině skrze Ježíše Krista - On jediný je prostředníkem mezi člověkem a Bohem! "Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas." (1 Tim 2,5)
Na základě vlastního života dosvědčuji, že člověk může mít osobní a naprosto blízký vztah se samotným Bohem (Stvořitelem vesmíru i Tvého života!) právě skrze Ježíše Krista - Božího Syna, ve kterém se ten nekonečný, vzdálený a těžko uchopitelný Bůh lidem zjevil a k lidem přiblížil. Natolik, že se stal jedním z nás a obětoval se, aby nás přivedl zpět k Bohu! Opakuji, pravého Boha lze živě poznávat jedině skrze Ježíše Krista - On jediný je prostředníkem mezi člověkem a Bohem! "Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas." (1 Tim 2,5)
Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14,6)
Nyní svědčím, že vzkříšený Ježíš Kristus je celá a jediná PRAVDA, což bylo něco co jsem dříve odmítal a s velikou tolerancí k jiným naukám, náboženstvím, názorům a duchovním směrům jsem se snažil sám sobě dokázat, že to tak není. Sláva Pánu, že mi ukázal, jak pošetilý jsem býval!
Jelikož Bůh touží po tom, aby se všichni lidé k Němu obrátili, tvrdím, že přijetí a poznání Ježíše Krista a Jeho následování je pravým smyslem a naplněním lidského života z pohledu Božího srdce. Bůh všechny lidi miluje, ale nebude se nikomu vnucovat, vždyť to byl On, kdo nám dal svobodnou vůli! Boží Syn Ježíš se dobrovolně obětoval za všechny hříšné lidi, aby nás usmířil se svatým Stvořitelem. Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých a dal mu veškerou moc na nebi a na zemi. Tato moc se může začít projevovat i ve Tvém životě, pokud svobodně přijmeš Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Nikdo z lidí nemůže dojít usmíření a společenství s pravým Bohem jinak než skrze Syna Ježíše Krista.
"A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (Skutky 4,12)
To je ta nejbrutálnější a nahá pravda, která spolehlivě popudí mnoho duchovních hledačů a zastánců názoru, že "všechny cesty vedou do cíle" (sám jsem byl dříve jedním z nich). Jedinou cestou ke spáse a záchraně člověka je Boží Syn Ježíš Kristus a naše přijetí Pána Ježíše vírou (vyvýšení Ježíše Krista v našem životě jako Pána a Spasitele), tak jak to v plnosti zjevuje jedině Bible.
Jelikož Bůh touží po tom, aby se všichni lidé k Němu obrátili, tvrdím, že přijetí a poznání Ježíše Krista a Jeho následování je pravým smyslem a naplněním lidského života z pohledu Božího srdce. Bůh všechny lidi miluje, ale nebude se nikomu vnucovat, vždyť to byl On, kdo nám dal svobodnou vůli! Boží Syn Ježíš se dobrovolně obětoval za všechny hříšné lidi, aby nás usmířil se svatým Stvořitelem. Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých a dal mu veškerou moc na nebi a na zemi. Tato moc se může začít projevovat i ve Tvém životě, pokud svobodně přijmeš Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Nikdo z lidí nemůže dojít usmíření a společenství s pravým Bohem jinak než skrze Syna Ježíše Krista.
"A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (Skutky 4,12)
To je ta nejbrutálnější a nahá pravda, která spolehlivě popudí mnoho duchovních hledačů a zastánců názoru, že "všechny cesty vedou do cíle" (sám jsem byl dříve jedním z nich). Jedinou cestou ke spáse a záchraně člověka je Boží Syn Ježíš Kristus a naše přijetí Pána Ježíše vírou (vyvýšení Ježíše Krista v našem životě jako Pána a Spasitele), tak jak to v plnosti zjevuje jedině Bible.
Proč Bible?
Od mého obrácení mi Bůh, kromě živé víry v Ježíše Krista, dal víru ve své slovo zapsané v Bibli, touhu jej číst a poznávat v pravdě. Bůh mi dal a dává porozumět věcem, které pro mě dříve v Písmu byly nesrozumitelné a stěží přijatelné. Od mého obrácení s jistotou vím, jak hodnotná je Bible, a že je pravdivým stále živým slovem Božím, skrze které Bůh (o)živuje srdce člověka, uvádí do pravdy a zachraňuje od věčného zahynutí. Až později při studiu Písma mi došlo, že to co se mi stalo a děje, je zcela ve shodě s poselstvím Bible - možnost spásy jedině z Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista je klíčovým tématem celého Písma.
Od mého obrácení mi Bůh, kromě živé víry v Ježíše Krista, dal víru ve své slovo zapsané v Bibli, touhu jej číst a poznávat v pravdě. Bůh mi dal a dává porozumět věcem, které pro mě dříve v Písmu byly nesrozumitelné a stěží přijatelné. Od mého obrácení s jistotou vím, jak hodnotná je Bible, a že je pravdivým stále živým slovem Božím, skrze které Bůh (o)živuje srdce člověka, uvádí do pravdy a zachraňuje od věčného zahynutí. Až později při studiu Písma mi došlo, že to co se mi stalo a děje, je zcela ve shodě s poselstvím Bible - možnost spásy jedině z Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista je klíčovým tématem celého Písma.
"Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil."
(Efezským 2,8-9)
(Efezským 2,8-9)
Jsem něčím výjimečnější než ty?
Absolutně ne! Naopak, mnoho let jsem zbloudile pobíhal okolo jediné a skutečné pravdy, kterou se mi Bůh snažil všemožně ukázat! To, že jsem nakonec pravdu přijal přičítám pouze a jenom Boží milosti a Boží trpělivosti se mnou - nepoučitelným hledačem a hříšníkem. Díky tomu vím, že i ty - pokud ještě nejsi Božím dítětem skrze víru v Ježíše Krista - můžeš Pána Ježíše přijmout a získat odpuštění hříchů a věčný život z Boha. Jak jsem již zmínil, tuto milost Bůh nabízí každému zcela zdarma. Pokud ji nemáš a chceš ji, třeba právě v této chvíli, vezmi si ji! V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. (Jan 7,37) Neodkládej možnost spásy na jindy, nevíš kolik času od Boha zde ještě máš! "Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!" (2. Korintským 6,2)
Jak mohu přijmout Ježíše do svého života?
Uvědomuješ-li si vlastní ztracenost a potřebu Spasitele, máš-li touhu po věčném životě a po pravém Bohu stačí o to Boha jednoduše ale upřímně požádat:
"Pane Ježíši Kriste, odpusť, prosím, všechny moje hříchy,
buď mým Pánem a Spasitelem, uzdrav mě a dej mi život věčný.
Děkuji Ti. Amen."
Pokud to budeš myslet upřímně a vážně, Bůh tě 100% vyslyší a vloží do tebe Kristův život. "Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život." (1. Jan 11-12)
Neopírej se o ctnostné duchovní pocity jako i o jejich nepřítomnost - ty někdo má, někdo ne. Pocity se mění a mohou! Co se nemění a co neklame je Boží slovo, které jasně sděluje co Bůh v Ježíši pro člověka učinil a co v Něm lidem nabízí! Kdo chce věčný život Krista, stačí k Ježíši v pokoře srdce přijít a přijmout Jej! Učiň Ježíše Pánem svého života! Posaď Jej na trůn svého srdce a získej věčný život! "Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný." (Jan 6, 47)
A jak do toho zapadají organizované církve a náboženství?
Pochopil jsem, že k přijetí a následování Ježíše Krista nemusíte být vůbec členy žádné pozemské církve a denominace. Kristova církev je skutečně jeho fyzickým tělem na Zemi (a Kristus její hlavou), ale rozhodně to není římsko-katolická ani žádná jiná organizovaná církev, ale pouze společenství znovuzrozených lidí z Kristova Ducha. Ať tak či onak, jakékoliv společenství lidí, které člověka vede k biblickému Ježíši Kristu a pomáhá mu jej dle Písma následovat, je velmi cenné. Domnívám se, že člověk po uvěření a přijetí Pána Ježíše by měl hledat společenství věřících v rámci církve jako Těla Kristova, místo kde jej chce Bůh mít. Učení jednotlivých denominací se často velice liší, je důležité řídit se tím, co Bůh zjevuje v Bibli, nikoliv to, co vymysleli lidé v rámci církve. Autorita Božího slova je nad autoritou lidskou. Ve zdravém sboru by se věřící měl cítit vítaný, svobodný. Měla by zde vládnout láska Kristova a být přítomný Duch Boží.
Jsem přesvědčen, že pravé křesťanství nemá co do činění s náboženstvím, obřady ani jakoukoliv formou vnější zbožnosti (jako např. u římsko-katolické církve). Dokonce nejde ani o pouhé napodobování Ježíše, ale na základě osobního vztahu člověka s živým Ježíšem jde o nový život člověka v Kristu, žití skrze Kristův život, který je věřícímu dán! Znovuzrozený křesťan se stává novým stvořením, což nemá nic společného s obřady, chozením do kostela, konáním úkonů a povinností, ale jde o celkový, byť v životě křesťana se často projevující jako postupný, přerod člověka z moci Boží. "Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové." (2 Korintským 5,17)
O rozdílu mezi náboženstvím a živým Ježíšem pojednává toto krátké video s českými titulky:
Absolutně ne! Naopak, mnoho let jsem zbloudile pobíhal okolo jediné a skutečné pravdy, kterou se mi Bůh snažil všemožně ukázat! To, že jsem nakonec pravdu přijal přičítám pouze a jenom Boží milosti a Boží trpělivosti se mnou - nepoučitelným hledačem a hříšníkem. Díky tomu vím, že i ty - pokud ještě nejsi Božím dítětem skrze víru v Ježíše Krista - můžeš Pána Ježíše přijmout a získat odpuštění hříchů a věčný život z Boha. Jak jsem již zmínil, tuto milost Bůh nabízí každému zcela zdarma. Pokud ji nemáš a chceš ji, třeba právě v této chvíli, vezmi si ji! V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. (Jan 7,37) Neodkládej možnost spásy na jindy, nevíš kolik času od Boha zde ještě máš! "Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!" (2. Korintským 6,2)
Jak mohu přijmout Ježíše do svého života?
Uvědomuješ-li si vlastní ztracenost a potřebu Spasitele, máš-li touhu po věčném životě a po pravém Bohu stačí o to Boha jednoduše ale upřímně požádat:
"Pane Ježíši Kriste, odpusť, prosím, všechny moje hříchy,
buď mým Pánem a Spasitelem, uzdrav mě a dej mi život věčný.
Děkuji Ti. Amen."
Pokud to budeš myslet upřímně a vážně, Bůh tě 100% vyslyší a vloží do tebe Kristův život. "Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život." (1. Jan 11-12)
Neopírej se o ctnostné duchovní pocity jako i o jejich nepřítomnost - ty někdo má, někdo ne. Pocity se mění a mohou! Co se nemění a co neklame je Boží slovo, které jasně sděluje co Bůh v Ježíši pro člověka učinil a co v Něm lidem nabízí! Kdo chce věčný život Krista, stačí k Ježíši v pokoře srdce přijít a přijmout Jej! Učiň Ježíše Pánem svého života! Posaď Jej na trůn svého srdce a získej věčný život! "Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný." (Jan 6, 47)
A jak do toho zapadají organizované církve a náboženství?
Pochopil jsem, že k přijetí a následování Ježíše Krista nemusíte být vůbec členy žádné pozemské církve a denominace. Kristova církev je skutečně jeho fyzickým tělem na Zemi (a Kristus její hlavou), ale rozhodně to není římsko-katolická ani žádná jiná organizovaná církev, ale pouze společenství znovuzrozených lidí z Kristova Ducha. Ať tak či onak, jakékoliv společenství lidí, které člověka vede k biblickému Ježíši Kristu a pomáhá mu jej dle Písma následovat, je velmi cenné. Domnívám se, že člověk po uvěření a přijetí Pána Ježíše by měl hledat společenství věřících v rámci církve jako Těla Kristova, místo kde jej chce Bůh mít. Učení jednotlivých denominací se často velice liší, je důležité řídit se tím, co Bůh zjevuje v Bibli, nikoliv to, co vymysleli lidé v rámci církve. Autorita Božího slova je nad autoritou lidskou. Ve zdravém sboru by se věřící měl cítit vítaný, svobodný. Měla by zde vládnout láska Kristova a být přítomný Duch Boží.
Jsem přesvědčen, že pravé křesťanství nemá co do činění s náboženstvím, obřady ani jakoukoliv formou vnější zbožnosti (jako např. u římsko-katolické církve). Dokonce nejde ani o pouhé napodobování Ježíše, ale na základě osobního vztahu člověka s živým Ježíšem jde o nový život člověka v Kristu, žití skrze Kristův život, který je věřícímu dán! Znovuzrozený křesťan se stává novým stvořením, což nemá nic společného s obřady, chozením do kostela, konáním úkonů a povinností, ale jde o celkový, byť v životě křesťana se často projevující jako postupný, přerod člověka z moci Boží. "Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové." (2 Korintským 5,17)
O rozdílu mezi náboženstvím a živým Ježíšem pojednává toto krátké video s českými titulky:
Co se dále u mě změnilo?
Oproti minulosti, kdy jsem se točil ve zmatku světa, strachů a vnitřních nejistot, mi Bůh ukázal směr a daroval jistotu, že jdu správnou cestou, na které mi Bůh "zázračně" pomáhá, vyučuje, ochraňuje a provází. Přítomnost vnitřní síly, radosti a pokoje v denních těžkostech jsou důkazem skutečného obrácení a působení Ježíše v nitru člověku. "Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké." (Matouš 11,30) Samozřejmě, občas musí přijít zkoušky a pokušení, hlavně proto, aby člověka uvedla do ještě větší pokory a odevzdanosti Bohu. Není situace, ve které by milující Bůh svému dítěti, pokud se na Něj v lásce obrátí, nepomohl. Kristovu přítomnost a Jeho pokoj bych moc přál zažít každému člověku. Zároveň vylučuji, že jsem něčím výjimečnější, či Bohu dražší, než kdokoli jiný. Pouze jsem však s Boží pomocí plnil toto: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno." (Lukáš 11,9) a i když jsem bloudil, Bůh se smiloval, dal se mi poznat a zachránil mě.
Od té doby si z lásky k Bohu velice přeji zvěstovat Ježíše a Boží evangelium druhým, protože Ježíš Kristus je ta jediná CESTA k pravému Bohu a VĚČNÝ ŽIVOT sám. "Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život." Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6) Modlím se, aby co nejvíce lidí v živého Ježíše Krista a Jeho oběť uvěřilo, přijalo tuto Boží milost spasení a získalo tak věčný život. "Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný." (Jan 6,47) Odtud už je jen krůček k plnému odevzdání svého života pod vládu Ježíše Krista a jeho následování. Život člověka pak totiž konečně dostává věčný smysl a veškeré události lze spatřovat v novém, Kristově, světle. Protože On řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12)
V roce 2012 jsem, s věřím že dobrou vůlí, vytvořil stránky "Kořeny poznání" a napsal mnohé. Můžu však pouze děkovat Bohu, který mi dal poznat, že skutečné kořeny poznání nejsou filosofií, nejsou naukou. Jedinými podstatnými a skutečnými kořeny poznání je živý Ježíš Kristus a jeho stále živé slovo zapsané v Bibli.
Bůh mě vede dále a i proto jsem, přes počáteční pochyby o nutnosti pokřtění, v roce 2016 stvrdil svůj nový život a víru v Ježíše ve vodním křtu ponořením.
