Na těchto stránkách bylo napsáno v minulosti mnohé. Vystřídalo se tu mnoho duchovních filosofií a směrů v souvislosti s tím, jak se v čase měnilo mé poznání a tedy i má víra v to, jak vše funguje a co je v životě podstatné. Bylo mi dáno poznat, že vše je jinak. Čti dále mé svědectví, může změnit tvůj život. Zadarmo jsem dostal, zadarmo dávám.
Jak to začalo?
Zhruba v roce 2010 jsem se začal zajímat o duchovní záležitosti. Spadl jsem do toho zcela "po hlavě". Četl jsem stovky článků na internetu, chodil po esoterických festivalech, přečetl jsem desítky knih. Postupem času jsem se prokousal i k velmi náročné duchovní literatuře. Zkoumal jsem všechno: New Age, astrologii, antroposofii, teosofii, mystiku, východní směry, gnosticismus i různá světová náboženství. Vždy jsem věřil v existenci "Boha", vždy jsem věřil v "něco nad námi" a opravdu hodně jsem toužil pochopit jak svět funguje, co bude po smrti, proč jsou nemoci, proč jsme tady a kam směřujeme.
Postupem času jsem začal meditovat a měl několik duchovních zážitků. Má touha po poznání byla ohromná, až neukojitelná. Na jednu získanou odpověď vyvstalo pět nových otázek. Do své mysli a srdce jsem přijímal mnoho různých filosofií, náboženství a názorů, snažil jsem se najít průnik toho všeho, byl jsem přesvědčen o pravdivosti čteného. Často jsem měl pocit, že TOTO už je ONO, že už vím, že jsem našel co jsem hledal. Nenašel. Zároveň, aniž jsem si toho byl zcela vědom, začal jsem být pyšný na své domnělé poznání, ostatně předával jsem vstřebanou "moudrost" i jiným.
I díky zmíněným duchovním zážitkům, jsem s naprostou jistotou věděl, že existuje ještě i jakýsi neviditelný svět duše / ducha a tušil jsem, že musí být i nějaký "Bůh", který toto vše stvořil a udržuje při životě. Jenže co dál, jak mám naložit s tímto poznáním? Dočetl jsem se, že vědění znamená odpovědnost a když tedy "vím" jak to vše je, co teď dál? Existuje-li Bůh, lze jej poznat? Co mám dělat se svým životem? Většina duchovních směrů (až na New Age) se shodovala na tom, že bychom se měli změnit, přestat lhát, nenávidět, omezit sobectví, kontrolovat své myšlenky a touhy. I to jsem se snažil dělat. Poctivě a snaživě, v doufání, že se mám chovat lépe, abych nebyl v budoucnu trestán, aby mi byl vesmír a Bůh milostivý. A možná ne moc překvapivě se mi to moc nedařilo, nebo jedině s obtížemi.
První seznámení a další otázky
Okolo Vánoc 2012 jsem zcela "samovolně", pro mě tenkrát nepochopitelně, prvně pocítil skutečnou vnitřní touhu zaměřit své poznávání na život Ježíše Krista. Dojímal mě jeho příběh, jeho smrt a utrpení na kříži. Od té doby jsem na Ježíše stále více myslel a za nějaký čas se objevil i první velký duchovní zážitek, kdy jsem se poprvé setkal s do té doby nepoznaným pokojem, teplem a láskou, která se až hmatatelně objevila v mém těle. Pozn.: tento zážitek jsem si tenkrát neuměl správně vysvětlit, což jen potvrzuje, že sebesilnější duchovní zážitky, jsou-li pouze v oblasti pocitů, sami o sobě NIC neznamenají a člověka často mohou zavést od Pravdy. Do své mysli jsem dále vpouštěl nejrůznější filosofie, náboženství a duchovní směry, zkoumal je. Začal jsem trochu číst i Nový zákon. Svým rozumem jsem se stále vše snažil pochopit - jak to bylo s Ježíšovým zmrtvýchvstání, jak je možné že o sobě Ježíš tvrdí, že jedině On je ta Cesta k Bohu, jak souvisí Ježíš s tím co hlásají ty ostatní směry a náboženství... Proč o něm někdo mluví jako o Bohu, jiný pouze jako o skvělém člověku, proč o něm mnoho duchovních směrů nemluví vůbec? Proč dokonce mnoho zdrojů popírá jeho existenci? Proč jen Ježíš mluví o věčném životě, který nabízí i těm největším hříšníkům? Co je to spása a před čím?
Biblická zpráva o Ježíši byla velmi těžko začlenitelná do všeho ostatního, co jsem v té době studoval a přijímal. Navíc, Kristova slova o tom, že každý kdo v Něho uvěří má věčný život mi přišla laciná, moc jednoduchá - nevěřil jsem tomu. Všechny ostatní duchovní zdroje tvrdí, že si musím spásu a spojení s Bohem zasloužit svým úsilím a tady byl Ježíš, který říkal, že stačí v Něj uvěřit a že On sám je jedinou cestou k Bohu. Ne, to jsem nebral, ačkoliv mě Ježíš fascinoval jako nikdo jiný a Jeho slova o tom, že "nikdo nepřichází k Otce než skrze mne" (Jan 14,6) mě nikdy plně neopustila! Navíc, některá z Ježíšových slov mě také jasně usvědčovala z mé hříšnosti a nedostatečnosti před Bohem. Pozn.: až nyní, když to píši si zpětně uvědomuji, v jaké autoritě ke mně už tenkrát některá Kristova slova mluvila! Z toho jsem rovněž vyvodil, že s tím jaký uvnitř jsem se do Božího království zřejmě "nedostanu", a proto se musím změnit. Cesta organizovaného náboženství plná obřadů, načančaností a touhy po majetku mě od klasického pojetí křesťanství oddalovala. Měl jsem vše církevní za nařízené dogma a víru v zástupnou oběť Ježíše jsem bral za církevní svod pro "zblblé ovečky", držené uměle od vlastního duchovního úsilí.
Snad i proto mě začala fascinovat mystika, která se pomocí vlastního úsilí (např. meditací) snaží o spojení lidského vědomí s vědomím Boha. I takto (pozn.: "nešťastně") jsem se snažil duchovně vyrůst. Snažil jsem se najít Boha ve vlastním já, domníval jsem se, že mít s Bohem osobní vztah znamená mít vztah se svým "vyšším/vnitřním já". Neměl jsem povědomí o skutečné závažnosti hříchu, který podle Bible člověka odděluje od svatého Boha. Nevěřil a nevěděl jsem, že člověk je díky své hříšné přirozenosti padlé stvoření - od pravého a svatého Boha oddělené. Naopak jsem věřil, že Bůh je již "ukryt" a obsažen v každém člověku a jen čeká na probuzení! Když "v sobě boha probudím", pak dojdu spásy - to byla má víra a má snaha. Stále jsem četl nejrůznější duchovní knihy a ezoterické výklady Bible a v nich usilovně hledal odpovědi na otázky, které mi nedaly spát. Bible mě zajímala, byl jsem však přesvědčen o jejím tajném, skrytém významu, který jsem v ní hledal, a který většině věřících lidí - dle mého tehdejšího soudu - unikal. Jinak by to znamenalo, že Bible mluví zcela jinak než všechny ostatní duchovní zdroje a náboženství, a pak bych musel uznat, že buď je lživá Bible nebo jsou lživé všechny ostatní duchovní knihy, čemuž jsem nebyl ochoten uvěřit. Takto to neúnavně pokračovalo další dva roky. Na Ježíše a Bibli jsem sice nikdy nezapomněl, avšak v nepravdivém domnění, že Ježíš to sám takto lidem radil (pozn.: jak jsem zjistil až později, toto bylo ZCELA chybné domnění, které jsem převzal od falešných učitelů) jsem v tomto období hledal Boha a spásu duše svoji vlastní silou po vlastních cestách - snahou sebe zlepšení, konání skutků dobra, studiem a četnými meditacemi, ve kterých jsem se snažil přiblížit "bohu", případně "objevit v sobě boha", či "spojit se s bohem v sobě". Vědomě jsem se dovedl trochu lépe ovládat, ale o nějaké význačném sebe zlepšení například v oblasti sobectví a lásky nebyla řeč. Za to jsem byl schopen vést nejrůznější duchovní debaty a ve své neuvědomělé pýše rozebírat kdo má pravdu a kdo nikoliv. V mém osobní životě se mi dařilo, neměl jsem zdravotní, finanční, ani jiné problémy, naopak! Našel jsem ženu svého života a koupili jsme dům.
Počátek problémů, strachů a obtíží
Jenže jednoho únorového dne 2015 se něco začalo dít! Vedle zvláštních duchovních zážitků v meditacích mě začaly trápit veliké fyzické i psychické potíže - ohromné motání hlavy a pocity vymístění. To následně vedlo k tomu, že jsem nemohl dále meditovat, číst duchovní literaturu, dokonce ani vést duchovní úvahy! Naprosto rezolutně mi bylo znemožněno pokračovat v nastaveném směru života a domnělé duchovní činnosti. I díky tomu se k těmto problémům přidal zdrcující strach, že padám z mé domyslné duchovní výše a především, do té doby nepoznaná, hrůza z toho, co se mnou bude po smrti! Do morku kostí jsem v sobě cítil strach o svůj "posmrtný" život - co když přestanu existovat, co když budu zatracen, co se mnou bude? Vždyť jsem to z těch duchovních knih měl vědět, ale vnitřně jsem cítil že něco není v pořádku! Teorie reinkarnace neskýtala žádnou jistotu! Byla toto všechno jen nějaká "karma", kterou si odpykávám? Uvnitř jsem věděl, že nejsem "dost dobrý", že se nedokáži ovládat, že jsem plný sebelásky a mám spoustu tužeb, které mě ovládaly - mé svědomí mě pravdivě usvědčovalo z vlastní hříšnosti a ztracenosti a měl jsem strach co tedy se mnou jednou bude!? Když teď nemůžu meditovat, jak se stanu lepším člověkem? Když nyní nemohu "duchovně usilovat" jak se setkám s Bohem, jak se vyhnu soudu, jak dosáhnu Božského vědomí a spasím sám sebe? Pozn.: Až později jsem pochopil, že toto vše se mi dělo Božím "dopuštěním" z Jeho převeliké milosti, protože Bůh potřeboval zkrotit mé pyšné srdce a mysl a chtěl mi ukázat, že k Němu kráčím po nepravých cestách. Rovněž mi dal pocítit můj tehdejší skutečný stav před Bohem - nespasený hříšník, oddělený od Boha, směřující ke spravedlivému odsouzení.
Všeho jsem musel zanechat. Nebylo jiné cesty, buď přestat nebo skončit v blázinci, skutečně jsem v těchto stavech myslel, že je konec mého života! S ohromnou nelibostí a z donucení jsem na celé své duchovní snažení a studium po letech rezignoval. Vlastně to bylo vcelku pěkné období, kdy jsem alespoň chvíli nic neřešil, ačkoliv strachy, které jsem dávno předtím neznal ani neměl, stále naplňovaly mou mysl a srdce. Již jsem věděl, že Bůh je, ale stále jsem byl a žil bez Něj, bez vztahu s Ním. Navíc jsem věděl, že nejsem "dost dobrý", že nejsem spasen (ať to tenkrát pro mne znamenalo cokoli) a jelikož jsem se snažil zlepšit, Bohu zalíbit a spasit pouze vlastním úsilím (nejvíce meditacemi), bylo to dost šílené období - meditovat jsem prostě nemohl, doslova mi to bylo znemožněno!
Zachraňující milost a obrácení
Za pár měsíců, v polovině roku 2015, během mé "duchovní abstinence" se však událo něco velmi podstatného. Nevím již proč, ale začal jsem se, byť nijak přehnaně, opět zamýšlet nad osobou Ježíše Krista, nad ním a jeho životem. V těchto dnech se ve mně počal objevovat intenzivní pocit příjemného tepla v oblasti mé hrudi. Jakmile jsem se na tuto oblast soustředil - ne v meditaci, ale v běžném dni, i třeba při řízení auta - srdce jakoby počalo "odpovídat". Byl to krásný pocit tepla, lásky a všechny strachy zahánějícího pokoje. Tento blažený pocit v různých intenzitách jsem zažil už několikrát v minulosti a došlo mi, že k němu docházelo právě v okamžicích, když jsem svou mysl a srdce "zaměstnával" Ježíšem Kristem nebo tématy s Ježíšovým životem souvisejícími! Pozn.: Chci však zdůraznit, že sebe úžasnější pocity nelze nikdy přeceňovat a pokud nevedou k poznání pravdy a změně života, mohou naopak člověka (o)klamat! Zmíněný pocit nebeského pokoje byl tentokrát jasně spojen s osobou Ježíše Krista a živou nadějí, která se mi v Něm náhle objevila. Přítomnost této lásky, pokoje a naděje se mi vnitřně v jistotě "spojila" s osobou Ježíše Krista. Zpětně mám za to, že ač to bylo patrně dílo okamžiku, můj duch pocítil "dotek" živého Boha, mé "oči se otevřely" a já prvně poznal a uvěřil v živého Ježíše Krista v pravdě. Pozn: Lépe to asi nejsem schopen slovy popsat, bylo to jako když Vám obživne "naděje"! To, co jste tak dlouho hledali - a často si mysleli, že už to máte a znáte - najednou teprve nacházíte a dostáváte. Doslova a do písmene se na mě naplnilo toto slovo, které jsem až po roce objevil v Bibli "Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista." (2. Korintským 4,6)
Právě toto "poznání pravdy" - Boží zjevení slávy Ježíše Krista a následná živá víra v mém srdci v Ježíše jako Božího Syna bylo tím zázrakem, nikoliv pocity, které tento předěl v mém životě doprovázely! Takto v srdci uvěřit v Ježíše může každý člověk i bez roků hledání a tápání v bludech, i bez snahy spasit sebe vlastní silou!
Od té chvíle se v důsledku mé víry během několika dní mnohé změnilo. Objevila se ve mně jistota, že je zde osobní, živý a pravý Bůh, který se mi ze Své milosti dává poznat v osobě Ježíše Krista. Avšak nyní to nebyl "teoretický" Kristus, jak jsem se jej roky snažil poznat z duchovních knih, ale najednou to byl pro mě reálný, živý Ježíš, Boží Syn - Bůh i člověk zároveň, Král králů a Pán pánů, ale zároveň i blízký přítel, někdo komu na mě záleží, kdo se o mě zajímá a kdo mě miluje! Pozn.: Tak ostatně Ježíše popisuje samotná Bible, což jsem ale byl schopen "vidět" až po tomto prožitku. Později jsem pochopil, že Bůh se mi, ze Své nevýslovné milosti, dal v Ježíši Kristu poznat, čímž mi i zároveň daroval živou víru (= důvěru) v Něj, v Jeho slovo a v Jeho dílo vykoupení. Bůh mi dal mi poznat a uvěřit v božství Ježíše Krista. Právě skrze tuto víru Bůh oživil mého ducha a vstoupil do mého omezeného lidského života jako nový božský věčný život a světlo! Prázdno někde uvnitř mě bylo zaplněno něčím, co tam dříve nebylo. S Ježíšem vstoupil do mého života samotný Bůh, ne obrazně, ale skutečně - a to v Duchu svatém, který je mi nyní kdykoli k dispozici. Poznal jsem, že Kristus jediný mi může pomoci a že celou dobu jsem měl hledat a stát pouze o vzkříšeného Ježíše. Uvědomil jsem si, že celou dobu mě Ježíš volal k Sobě, celou dobu mě "hlídal", pracoval se mnou (a na mně), avšak ponechával mi svobodu v jednání i hledání. Nakonec, jen ze Své milosti, mi Bůh sám ukázal, že Ježíš Kristus je ta jediná cesta, absolutní PRAVDA, věčný život a jediná záchrana pro člověka!
V těchto dnech se mi zbortilo celé mé dosavadní duchovní poznání. Jednoznačně jsem věděl, že jsem celou dobu věřil polopravdám a lžím (včetně bludných výkladů Bible), a že jediná pravda a cesta k pravému Bohu je v živém Ježíši Kristu, Božím Synu, který je samotným vyjádřením neuchopitelného Boha. "Vždyť veškerá Plnost Božství tělesně sídlí v něm" (Koloským 2,9) Bůh mi dal víru v Bibli jako Své živé Slovo a to najednou ke mně začalo zcela jinak mluvit, než předtím! Sám autor Písma - Duch svatý, mi začal Své Slovo ukazovat ve světle pravdy a dokonce jej začal "oživovat" v mém nitru. Během krátké doby jsem všechny roky získávané "moudrosti", o kterých jsem dříve byl skálopevně přesvědčen (reinkarnace, karma, spása vlastním duchovním úsilím, spása skrze dobré skutky, hledání Boha uvnitř sebe sama, nepravdivá pojetí Krista...), dokázal opustit a zavrhnout, což samo o sobě považuji za Boží zázrak.
Strachy a obavy ze smrti a zatracení v těchto dnech zmizely kompletně, fyzické potíže vymizely postupem času! Nejistotu, úzkost a pocit vzdálenosti od Boha počala nahrazovat radost, naděje, Boží pokoj a láska plynoucí z živé přítomnosti Boha v mém životě. Mohl jsem se ptát - nedává se mi Ježíš k dispozici pouze na nějaký čas, aby mě třeba někdy v budoucnu opustil? Ta změna, vlitá naděje a víra v mém životě však byla taková, že jsem věděl, že pokud budu sdílet celý svůj život (se všemi strachy, potížemi, bolestmi, přivlastňováním, ale i radostmi a domnělými ctnostmi) právě s Ním - živým Ježíšem Kristem - budu-li v Něj mít důvěru a budu-li se obracet k Němu, On mě nikdy neopustí a vždy bude osobně se mnou. Pozn.: Až později jsem četl v Božím slově dokonce toto: "Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." (2. Timoteovi 2,13) Všechny tyto události a změny mě vedly k tomu, že jsem "na kolenou" vyznal Ježíše Krista nejen za svého Spasitele, ale i Pána a svěřil Mu svůj život. Od té doby se Jej snažím následovat a žít vírou v Něho. Od té doby Ježíši důvěřuji, vkládám na Něj své starosti, plány a sdílím s Ním své radosti, Ježíš je v mém životě a VŠE se mění!
Jakmile jsem začal ve svém životě vyzdvihovat Ježíše Krista jako Božího Syna stalo se následující. Z neznámého, abstraktního a stále vzdáleného Boha se stal živý a reálný Bůh, který mi je stále niterně na blízku, vede mě a slyší mé modlitby. Strach a neklid v srdci vystřídal Boží pokoj, který přesahuje vše, co může nabídnout svět. Bůh se stal mým skutečným Otcem a Ježíš Kristus mým Pánem a Spasitelem, ale zároveň i mým milovaným starším bratrem. Bůh mi dal jistotu, že mě díky mé víře v Ježíše přijal, učinil mě Božím dítětem a vnesl do mého života pokoj, naději a lásku. "Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8,16)
Už i proto vím jistě, že pravdu má Ježíš, když řekl: "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6)
Jak to začalo?
Zhruba v roce 2010 jsem se začal zajímat o duchovní záležitosti. Spadl jsem do toho zcela "po hlavě". Četl jsem stovky článků na internetu, chodil po esoterických festivalech, přečetl jsem desítky knih. Postupem času jsem se prokousal i k velmi náročné duchovní literatuře. Zkoumal jsem všechno: New Age, astrologii, antroposofii, teosofii, mystiku, východní směry, gnosticismus i různá světová náboženství. Vždy jsem věřil v existenci "Boha", vždy jsem věřil v "něco nad námi" a opravdu hodně jsem toužil pochopit jak svět funguje, co bude po smrti, proč jsou nemoci, proč jsme tady a kam směřujeme.
Postupem času jsem začal meditovat a měl několik duchovních zážitků. Má touha po poznání byla ohromná, až neukojitelná. Na jednu získanou odpověď vyvstalo pět nových otázek. Do své mysli a srdce jsem přijímal mnoho různých filosofií, náboženství a názorů, snažil jsem se najít průnik toho všeho, byl jsem přesvědčen o pravdivosti čteného. Často jsem měl pocit, že TOTO už je ONO, že už vím, že jsem našel co jsem hledal. Nenašel. Zároveň, aniž jsem si toho byl zcela vědom, začal jsem být pyšný na své domnělé poznání, ostatně předával jsem vstřebanou "moudrost" i jiným.
I díky zmíněným duchovním zážitkům, jsem s naprostou jistotou věděl, že existuje ještě i jakýsi neviditelný svět duše / ducha a tušil jsem, že musí být i nějaký "Bůh", který toto vše stvořil a udržuje při životě. Jenže co dál, jak mám naložit s tímto poznáním? Dočetl jsem se, že vědění znamená odpovědnost a když tedy "vím" jak to vše je, co teď dál? Existuje-li Bůh, lze jej poznat? Co mám dělat se svým životem? Většina duchovních směrů (až na New Age) se shodovala na tom, že bychom se měli změnit, přestat lhát, nenávidět, omezit sobectví, kontrolovat své myšlenky a touhy. I to jsem se snažil dělat. Poctivě a snaživě, v doufání, že se mám chovat lépe, abych nebyl v budoucnu trestán, aby mi byl vesmír a Bůh milostivý. A možná ne moc překvapivě se mi to moc nedařilo, nebo jedině s obtížemi.
První seznámení a další otázky
Okolo Vánoc 2012 jsem zcela "samovolně", pro mě tenkrát nepochopitelně, prvně pocítil skutečnou vnitřní touhu zaměřit své poznávání na život Ježíše Krista. Dojímal mě jeho příběh, jeho smrt a utrpení na kříži. Od té doby jsem na Ježíše stále více myslel a za nějaký čas se objevil i první velký duchovní zážitek, kdy jsem se poprvé setkal s do té doby nepoznaným pokojem, teplem a láskou, která se až hmatatelně objevila v mém těle. Pozn.: tento zážitek jsem si tenkrát neuměl správně vysvětlit, což jen potvrzuje, že sebesilnější duchovní zážitky, jsou-li pouze v oblasti pocitů, sami o sobě NIC neznamenají a člověka často mohou zavést od Pravdy. Do své mysli jsem dále vpouštěl nejrůznější filosofie, náboženství a duchovní směry, zkoumal je. Začal jsem trochu číst i Nový zákon. Svým rozumem jsem se stále vše snažil pochopit - jak to bylo s Ježíšovým zmrtvýchvstání, jak je možné že o sobě Ježíš tvrdí, že jedině On je ta Cesta k Bohu, jak souvisí Ježíš s tím co hlásají ty ostatní směry a náboženství... Proč o něm někdo mluví jako o Bohu, jiný pouze jako o skvělém člověku, proč o něm mnoho duchovních směrů nemluví vůbec? Proč dokonce mnoho zdrojů popírá jeho existenci? Proč jen Ježíš mluví o věčném životě, který nabízí i těm největším hříšníkům? Co je to spása a před čím?
Biblická zpráva o Ježíši byla velmi těžko začlenitelná do všeho ostatního, co jsem v té době studoval a přijímal. Navíc, Kristova slova o tom, že každý kdo v Něho uvěří má věčný život mi přišla laciná, moc jednoduchá - nevěřil jsem tomu. Všechny ostatní duchovní zdroje tvrdí, že si musím spásu a spojení s Bohem zasloužit svým úsilím a tady byl Ježíš, který říkal, že stačí v Něj uvěřit a že On sám je jedinou cestou k Bohu. Ne, to jsem nebral, ačkoliv mě Ježíš fascinoval jako nikdo jiný a Jeho slova o tom, že "nikdo nepřichází k Otce než skrze mne" (Jan 14,6) mě nikdy plně neopustila! Navíc, některá z Ježíšových slov mě také jasně usvědčovala z mé hříšnosti a nedostatečnosti před Bohem. Pozn.: až nyní, když to píši si zpětně uvědomuji, v jaké autoritě ke mně už tenkrát některá Kristova slova mluvila! Z toho jsem rovněž vyvodil, že s tím jaký uvnitř jsem se do Božího království zřejmě "nedostanu", a proto se musím změnit. Cesta organizovaného náboženství plná obřadů, načančaností a touhy po majetku mě od klasického pojetí křesťanství oddalovala. Měl jsem vše církevní za nařízené dogma a víru v zástupnou oběť Ježíše jsem bral za církevní svod pro "zblblé ovečky", držené uměle od vlastního duchovního úsilí.
Snad i proto mě začala fascinovat mystika, která se pomocí vlastního úsilí (např. meditací) snaží o spojení lidského vědomí s vědomím Boha. I takto (pozn.: "nešťastně") jsem se snažil duchovně vyrůst. Snažil jsem se najít Boha ve vlastním já, domníval jsem se, že mít s Bohem osobní vztah znamená mít vztah se svým "vyšším/vnitřním já". Neměl jsem povědomí o skutečné závažnosti hříchu, který podle Bible člověka odděluje od svatého Boha. Nevěřil a nevěděl jsem, že člověk je díky své hříšné přirozenosti padlé stvoření - od pravého a svatého Boha oddělené. Naopak jsem věřil, že Bůh je již "ukryt" a obsažen v každém člověku a jen čeká na probuzení! Když "v sobě boha probudím", pak dojdu spásy - to byla má víra a má snaha. Stále jsem četl nejrůznější duchovní knihy a ezoterické výklady Bible a v nich usilovně hledal odpovědi na otázky, které mi nedaly spát. Bible mě zajímala, byl jsem však přesvědčen o jejím tajném, skrytém významu, který jsem v ní hledal, a který většině věřících lidí - dle mého tehdejšího soudu - unikal. Jinak by to znamenalo, že Bible mluví zcela jinak než všechny ostatní duchovní zdroje a náboženství, a pak bych musel uznat, že buď je lživá Bible nebo jsou lživé všechny ostatní duchovní knihy, čemuž jsem nebyl ochoten uvěřit. Takto to neúnavně pokračovalo další dva roky. Na Ježíše a Bibli jsem sice nikdy nezapomněl, avšak v nepravdivém domnění, že Ježíš to sám takto lidem radil (pozn.: jak jsem zjistil až později, toto bylo ZCELA chybné domnění, které jsem převzal od falešných učitelů) jsem v tomto období hledal Boha a spásu duše svoji vlastní silou po vlastních cestách - snahou sebe zlepšení, konání skutků dobra, studiem a četnými meditacemi, ve kterých jsem se snažil přiblížit "bohu", případně "objevit v sobě boha", či "spojit se s bohem v sobě". Vědomě jsem se dovedl trochu lépe ovládat, ale o nějaké význačném sebe zlepšení například v oblasti sobectví a lásky nebyla řeč. Za to jsem byl schopen vést nejrůznější duchovní debaty a ve své neuvědomělé pýše rozebírat kdo má pravdu a kdo nikoliv. V mém osobní životě se mi dařilo, neměl jsem zdravotní, finanční, ani jiné problémy, naopak! Našel jsem ženu svého života a koupili jsme dům.
Počátek problémů, strachů a obtíží
Jenže jednoho únorového dne 2015 se něco začalo dít! Vedle zvláštních duchovních zážitků v meditacích mě začaly trápit veliké fyzické i psychické potíže - ohromné motání hlavy a pocity vymístění. To následně vedlo k tomu, že jsem nemohl dále meditovat, číst duchovní literaturu, dokonce ani vést duchovní úvahy! Naprosto rezolutně mi bylo znemožněno pokračovat v nastaveném směru života a domnělé duchovní činnosti. I díky tomu se k těmto problémům přidal zdrcující strach, že padám z mé domyslné duchovní výše a především, do té doby nepoznaná, hrůza z toho, co se mnou bude po smrti! Do morku kostí jsem v sobě cítil strach o svůj "posmrtný" život - co když přestanu existovat, co když budu zatracen, co se mnou bude? Vždyť jsem to z těch duchovních knih měl vědět, ale vnitřně jsem cítil že něco není v pořádku! Teorie reinkarnace neskýtala žádnou jistotu! Byla toto všechno jen nějaká "karma", kterou si odpykávám? Uvnitř jsem věděl, že nejsem "dost dobrý", že se nedokáži ovládat, že jsem plný sebelásky a mám spoustu tužeb, které mě ovládaly - mé svědomí mě pravdivě usvědčovalo z vlastní hříšnosti a ztracenosti a měl jsem strach co tedy se mnou jednou bude!? Když teď nemůžu meditovat, jak se stanu lepším člověkem? Když nyní nemohu "duchovně usilovat" jak se setkám s Bohem, jak se vyhnu soudu, jak dosáhnu Božského vědomí a spasím sám sebe? Pozn.: Až později jsem pochopil, že toto vše se mi dělo Božím "dopuštěním" z Jeho převeliké milosti, protože Bůh potřeboval zkrotit mé pyšné srdce a mysl a chtěl mi ukázat, že k Němu kráčím po nepravých cestách. Rovněž mi dal pocítit můj tehdejší skutečný stav před Bohem - nespasený hříšník, oddělený od Boha, směřující ke spravedlivému odsouzení.
Všeho jsem musel zanechat. Nebylo jiné cesty, buď přestat nebo skončit v blázinci, skutečně jsem v těchto stavech myslel, že je konec mého života! S ohromnou nelibostí a z donucení jsem na celé své duchovní snažení a studium po letech rezignoval. Vlastně to bylo vcelku pěkné období, kdy jsem alespoň chvíli nic neřešil, ačkoliv strachy, které jsem dávno předtím neznal ani neměl, stále naplňovaly mou mysl a srdce. Již jsem věděl, že Bůh je, ale stále jsem byl a žil bez Něj, bez vztahu s Ním. Navíc jsem věděl, že nejsem "dost dobrý", že nejsem spasen (ať to tenkrát pro mne znamenalo cokoli) a jelikož jsem se snažil zlepšit, Bohu zalíbit a spasit pouze vlastním úsilím (nejvíce meditacemi), bylo to dost šílené období - meditovat jsem prostě nemohl, doslova mi to bylo znemožněno!
Zachraňující milost a obrácení
Za pár měsíců, v polovině roku 2015, během mé "duchovní abstinence" se však událo něco velmi podstatného. Nevím již proč, ale začal jsem se, byť nijak přehnaně, opět zamýšlet nad osobou Ježíše Krista, nad ním a jeho životem. V těchto dnech se ve mně počal objevovat intenzivní pocit příjemného tepla v oblasti mé hrudi. Jakmile jsem se na tuto oblast soustředil - ne v meditaci, ale v běžném dni, i třeba při řízení auta - srdce jakoby počalo "odpovídat". Byl to krásný pocit tepla, lásky a všechny strachy zahánějícího pokoje. Tento blažený pocit v různých intenzitách jsem zažil už několikrát v minulosti a došlo mi, že k němu docházelo právě v okamžicích, když jsem svou mysl a srdce "zaměstnával" Ježíšem Kristem nebo tématy s Ježíšovým životem souvisejícími! Pozn.: Chci však zdůraznit, že sebe úžasnější pocity nelze nikdy přeceňovat a pokud nevedou k poznání pravdy a změně života, mohou naopak člověka (o)klamat! Zmíněný pocit nebeského pokoje byl tentokrát jasně spojen s osobou Ježíše Krista a živou nadějí, která se mi v Něm náhle objevila. Přítomnost této lásky, pokoje a naděje se mi vnitřně v jistotě "spojila" s osobou Ježíše Krista. Zpětně mám za to, že ač to bylo patrně dílo okamžiku, můj duch pocítil "dotek" živého Boha, mé "oči se otevřely" a já prvně poznal a uvěřil v živého Ježíše Krista v pravdě. Pozn: Lépe to asi nejsem schopen slovy popsat, bylo to jako když Vám obživne "naděje"! To, co jste tak dlouho hledali - a často si mysleli, že už to máte a znáte - najednou teprve nacházíte a dostáváte. Doslova a do písmene se na mě naplnilo toto slovo, které jsem až po roce objevil v Bibli "Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista." (2. Korintským 4,6)
Právě toto "poznání pravdy" - Boží zjevení slávy Ježíše Krista a následná živá víra v mém srdci v Ježíše jako Božího Syna bylo tím zázrakem, nikoliv pocity, které tento předěl v mém životě doprovázely! Takto v srdci uvěřit v Ježíše může každý člověk i bez roků hledání a tápání v bludech, i bez snahy spasit sebe vlastní silou!
Od té chvíle se v důsledku mé víry během několika dní mnohé změnilo. Objevila se ve mně jistota, že je zde osobní, živý a pravý Bůh, který se mi ze Své milosti dává poznat v osobě Ježíše Krista. Avšak nyní to nebyl "teoretický" Kristus, jak jsem se jej roky snažil poznat z duchovních knih, ale najednou to byl pro mě reálný, živý Ježíš, Boží Syn - Bůh i člověk zároveň, Král králů a Pán pánů, ale zároveň i blízký přítel, někdo komu na mě záleží, kdo se o mě zajímá a kdo mě miluje! Pozn.: Tak ostatně Ježíše popisuje samotná Bible, což jsem ale byl schopen "vidět" až po tomto prožitku. Později jsem pochopil, že Bůh se mi, ze Své nevýslovné milosti, dal v Ježíši Kristu poznat, čímž mi i zároveň daroval živou víru (= důvěru) v Něj, v Jeho slovo a v Jeho dílo vykoupení. Bůh mi dal mi poznat a uvěřit v božství Ježíše Krista. Právě skrze tuto víru Bůh oživil mého ducha a vstoupil do mého omezeného lidského života jako nový božský věčný život a světlo! Prázdno někde uvnitř mě bylo zaplněno něčím, co tam dříve nebylo. S Ježíšem vstoupil do mého života samotný Bůh, ne obrazně, ale skutečně - a to v Duchu svatém, který je mi nyní kdykoli k dispozici. Poznal jsem, že Kristus jediný mi může pomoci a že celou dobu jsem měl hledat a stát pouze o vzkříšeného Ježíše. Uvědomil jsem si, že celou dobu mě Ježíš volal k Sobě, celou dobu mě "hlídal", pracoval se mnou (a na mně), avšak ponechával mi svobodu v jednání i hledání. Nakonec, jen ze Své milosti, mi Bůh sám ukázal, že Ježíš Kristus je ta jediná cesta, absolutní PRAVDA, věčný život a jediná záchrana pro člověka!
V těchto dnech se mi zbortilo celé mé dosavadní duchovní poznání. Jednoznačně jsem věděl, že jsem celou dobu věřil polopravdám a lžím (včetně bludných výkladů Bible), a že jediná pravda a cesta k pravému Bohu je v živém Ježíši Kristu, Božím Synu, který je samotným vyjádřením neuchopitelného Boha. "Vždyť veškerá Plnost Božství tělesně sídlí v něm" (Koloským 2,9) Bůh mi dal víru v Bibli jako Své živé Slovo a to najednou ke mně začalo zcela jinak mluvit, než předtím! Sám autor Písma - Duch svatý, mi začal Své Slovo ukazovat ve světle pravdy a dokonce jej začal "oživovat" v mém nitru. Během krátké doby jsem všechny roky získávané "moudrosti", o kterých jsem dříve byl skálopevně přesvědčen (reinkarnace, karma, spása vlastním duchovním úsilím, spása skrze dobré skutky, hledání Boha uvnitř sebe sama, nepravdivá pojetí Krista...), dokázal opustit a zavrhnout, což samo o sobě považuji za Boží zázrak.
Strachy a obavy ze smrti a zatracení v těchto dnech zmizely kompletně, fyzické potíže vymizely postupem času! Nejistotu, úzkost a pocit vzdálenosti od Boha počala nahrazovat radost, naděje, Boží pokoj a láska plynoucí z živé přítomnosti Boha v mém životě. Mohl jsem se ptát - nedává se mi Ježíš k dispozici pouze na nějaký čas, aby mě třeba někdy v budoucnu opustil? Ta změna, vlitá naděje a víra v mém životě však byla taková, že jsem věděl, že pokud budu sdílet celý svůj život (se všemi strachy, potížemi, bolestmi, přivlastňováním, ale i radostmi a domnělými ctnostmi) právě s Ním - živým Ježíšem Kristem - budu-li v Něj mít důvěru a budu-li se obracet k Němu, On mě nikdy neopustí a vždy bude osobně se mnou. Pozn.: Až později jsem četl v Božím slově dokonce toto: "Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." (2. Timoteovi 2,13) Všechny tyto události a změny mě vedly k tomu, že jsem "na kolenou" vyznal Ježíše Krista nejen za svého Spasitele, ale i Pána a svěřil Mu svůj život. Od té doby se Jej snažím následovat a žít vírou v Něho. Od té doby Ježíši důvěřuji, vkládám na Něj své starosti, plány a sdílím s Ním své radosti, Ježíš je v mém životě a VŠE se mění!
Jakmile jsem začal ve svém životě vyzdvihovat Ježíše Krista jako Božího Syna stalo se následující. Z neznámého, abstraktního a stále vzdáleného Boha se stal živý a reálný Bůh, který mi je stále niterně na blízku, vede mě a slyší mé modlitby. Strach a neklid v srdci vystřídal Boží pokoj, který přesahuje vše, co může nabídnout svět. Bůh se stal mým skutečným Otcem a Ježíš Kristus mým Pánem a Spasitelem, ale zároveň i mým milovaným starším bratrem. Bůh mi dal jistotu, že mě díky mé víře v Ježíše přijal, učinil mě Božím dítětem a vnesl do mého života pokoj, naději a lásku. "Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8,16)
Už i proto vím jistě, že pravdu má Ježíš, když řekl: "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6)
Proč píši toto svědectví?
Ze své zkušenosti dosvědčuji pravost biblického zjevení o tom, že BŮH JE ŽIVÝ a Z LÁSKY k lidem se stal v Ježíši Kristu člověkem. Jedině skrze Ježíše můžeš mít osobní vztah s Bohem!
Ježíš je skutečný a pravý Bůh - jednorozený a věčný Boží Syn, který se stal člověkem a jako jediný z nás žil zcela bez hříchu. Bůh všechny lidi miluje a touží po osobním vztahu s každým z nás, ale zároveň je spravedlivý a potřebuje se nějak vypořádat s lidskou hříšností. Pán Ježíš za nás - hříšné lidi - zemřel, aby každý kdo v Něho věří, mohl být před svatým a spravedlivým Bohem ospravedlněn. Jedině díky Ježíšově oběti může Bůh člověku odpustit hříchy a darovat mu nový věčný život.
Ježíš byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, čímž dokonal dílo vykoupení. Ježíš Kristus je jediný Spasitel lidí a svrchovaný Pán, který podruhé fyzicky přijde na konci věku, nyní již k soudu a ve Své slávě!
Ze své zkušenosti dosvědčuji pravost biblického zjevení o tom, že BŮH JE ŽIVÝ a Z LÁSKY k lidem se stal v Ježíši Kristu člověkem. Jedině skrze Ježíše můžeš mít osobní vztah s Bohem!
Ježíš je skutečný a pravý Bůh - jednorozený a věčný Boží Syn, který se stal člověkem a jako jediný z nás žil zcela bez hříchu. Bůh všechny lidi miluje a touží po osobním vztahu s každým z nás, ale zároveň je spravedlivý a potřebuje se nějak vypořádat s lidskou hříšností. Pán Ježíš za nás - hříšné lidi - zemřel, aby každý kdo v Něho věří, mohl být před svatým a spravedlivým Bohem ospravedlněn. Jedině díky Ježíšově oběti může Bůh člověku odpustit hříchy a darovat mu nový věčný život.
Ježíš byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, čímž dokonal dílo vykoupení. Ježíš Kristus je jediný Spasitel lidí a svrchovaný Pán, který podruhé fyzicky přijde na konci věku, nyní již k soudu a ve Své slávě!
„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
(Jan 3,16)
(Jan 3,16)
Bible tvrdí, že i sebevíce dobrý člověk je z pohledu Boha hříšník, navíc od Boha oddělený a směřující ke smrti. Každý z nás, nechce-li být věčně oddělený od Boha, ve kterém jediném je život, potřebuje Spasitele. I TY POTŘEBUJEŠ SPASITELE!!!
"Duše, která hřeší, ta zemře." (Ezechiel 18,4), "Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu..." (Římanům 3,23),
"Odplatou hříchu je smrt!" (Římanům 6,23)
"Odplatou hříchu je smrt!" (Římanům 6,23)
- Vírou ve vzkříšeného Ježíše Krista jako Božího Syna, který zemřel na kříži jako oběť za tvé vlastní hříchy, přijímáš Ježíše za svého osobního Spasitele.
- Tato spásná víra má podobu důvěry a spoléhání se na Ježíše. Nelze ji oddělit od pokání (= změny smýšlení) vůči sobě, hříchu, Ježíši a Bohu. Tato víra je spojena s tzv. obrácením od sebe k Ježíši, vyznáváním hříchů a pokorou.
- Každý, kdo Bohu ze srdce vyzná, že je ztracený hříšník a přijme vírou Božího Syna Ježíše Krista do svého života, získá nejen odpuštění všech svých hříchů, ale i věčný osobní vztah s živým Bohem.
- Přijdeš-li k Pánu Ježíši s vědomím vlastní hříšnosti a svěříš-li svou důvěru přímo do Něj, On tě přijme a dá ti věčný život! Tak se zrodíš z Boha a staneš se skutečným Božím dítětem, které nezemře na věky!
"Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno." (Jan 1,12)
Shrnutí: Víra a důvěra vyplývá ze vztahu a ten může mít s Pánem Ježíšem Kristem každý člověk!!! Pán Ježíš jako Boží Syn je zároveň i přítelem hříšníků.
Pán Ježíš tě miluje, i za tebe zemřel!
Obrať se k Němu, čti Jeho slovo (Bibli), vytvoř si s Ním vztah a následuj Ho!
Na základě vlastního života dosvědčuji, že člověk může mít osobní a naprosto blízký vztah se samotným Bohem (stvořitelem prostoru, času i života) právě skrze Ježíše Krista - Božího Syna, ve kterém se ten nekonečný, vzdálený a těžko uchopitelný Bůh lidem zjevil a k lidem přiblížil. Natolik, že se stal jedním z nás a obětoval se, aby nás přivedl zpět k Sobě! Čím bližší a na lásce postavený vztah s Ježíšem budeš mít, tím větší a silnější bude tvá víra a důvěra (platí i naopak).
Jsem něčím výjimečnější než ty?
Absolutně ne! Naopak, mnoho let jsem zbloudile pobíhal okolo jediné a skutečné pravdy, kterou se mi Bůh ve Svém převelikém milosrdenství snažil ukázat. Jak veliká je Boží dobrota a trpělivost s námi lidmi - máme svobodnou vůli a stojíme o všechno ostatní, jen ne o obnovení vztahu se svým Stvořitelem a Dárcem života! To, že jsem nakonec pravdu poznal přičítám pouze a jenom Boží milosti a Boží trpělivosti se mnou - nepoučitelným hledačem a hříšníkem. Díky tomu vím, že i ty - pokud ještě nejsi Božím dítětem skrze víru v Ježíše Krista - můžeš Pána Ježíše přijmout a získat odpuštění hříchů a věčný život z Boha. Tuto milost Bůh nabízí každému zcela zdarma. Chceš-li tento dar, stačí jej vírou přijmout. "Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil." (Efezským 2,8-9)
Zajisté pak s mnoha milióny znovuzrozených křesťanů - což nejsou všichni lidé hlásící se ke křesťanství - v čase vydáš vlastní svědectví o tom, jak živý Ježíš Kristus mění i tvůj život.
Co se u mě dále změnilo?
Oproti minulosti, kdy jsem se točil ve zmatku světa, strachů, závislostí a vnitřních nejistot, mi Bůh ukázal směr a daroval jistotu, že jdu správnou cestou, na které mi Bůh "zázračně" pomáhá, vyučuje, posilňuje, ochraňuje a provází. Jako mnoho dalších znovuzrozených křesťanů dosvědčuji, že mám pokoj s Bohem a vědomí toho, že jsem se svatým Bohem "usmířen" skrze výkupné dílo Pána Ježíše. Přítomnost vnitřní síly, radosti a pokoje v denních těžkostech jsou důkazem skutečného obrácení a působení Ducha svatého v nitru člověku. "Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké." (Matouš 11,30) Samozřejmě, občas musí přijít zkoušky a pokušení, hlavně proto, aby člověka uvedla do ještě větší pokory a odevzdanosti Bohu. I když věřící člověk zhřeší, Duch svatý jej vede k pokání a vyznám-li dané provinění Bůh mi skrze kříž Pána Ježíše okamžitě odpouští! Není situace, ve které by milující Bůh svému dítěti, pokud se na Něj v lásce obrátí, nepomohl. Kristovu přítomnost a Jeho pokoj bych moc přál zažít každému člověku. Zároveň vylučuji, že jsem něčím výjimečnější, či Bohu dražší, než kdokoli jiný. Naopak zpětně vidím, že jsem Bohu ve své duchovní pýše a "samostatnosti" dlouho odolával, nakonec se mi ze Své nekonečné milosti dal poznat a zachránil mě.
Bůh zcela změnil mé touhy - to co jsem dříve miloval, dnes nenávidím, to do čeho jsem se dříve snažil vpasovat vlastní silou, k tomu nyní přirozeně inklinuji. Toužím po tom, abych se svému Bohu líbil, modlím se za to, aby mě proměnil a On tak skutečně koná! Bůh mění mé kamenné srdce a obnovuje mě svým Duchem svatým. A to vše zaslíbil všem, kteří skutečně uvěří v Pána Ježíše a přijmou to, co Kristus udělal pro nás, abychom byli ospravedlněni před svatým a spravedlivým Bohem. Právě ta vnitřní změna v člověku je znakem nového narození, kdy se z přirozeného dítěte světa, stane Boží dítě, které nezemře navěky.
Bůh toho kdo přijal Ježíše Krista (bude-li člověk s Bohem spolupracovat) povede, uzdraví, pomůže nést břemena, posvětí a dá mu podíl Své slávy - a to již dnes, ne někdy "po smrti". Pouze skrze Ježíše a vztahu s Ním poznáš jak moc tě Bůh miluje.
Od té doby si z lásky k Bohu velice přeji zvěstovat Ježíše a Boží evangelium druhým, protože Ježíš Kristus je ta jediná CESTA k pravému Bohu a VĚČNÝ ŽIVOT sám. "Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život." Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6) Modlím se, aby co nejvíce lidí v živého Ježíše Krista a Jeho oběť uvěřilo, přijalo tuto Boží milost spasení a získalo tak věčný život. "Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný." (Jan 6,47) Odtud už je jen krůček k plnému odevzdání svého života pod vládu Ježíše Krista a jeho následování. Život člověka pak totiž konečně dostává věčný smysl a veškeré události lze spatřovat v novém, Kristově, světle. Protože On řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12)
Bůh mě vysvobodil z mnoha závislostí a dal mi sílu mocí Ducha vítězit nad hříchem a slabostmi těla, přesně jak je zaslíbeno v Bibli. Bůh mě vede dále a i proto jsem, přes počáteční pochyby o nutnosti pokřtění, v roce 2016 stvrdil svůj nový život a víru v Ježíše ve vodním křtu. Když padnu, vím, že to se mnou nevzdává a trpělivě mě "formuje" do podoby svého Syna. To píši ne abych se chvástal, ale jako svědectví, že Pán Ježíš je dokonale věrný a jeho milost nekonečná! "Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána." (1.Korintským 1,9) Od doby mého obrácení Pán Bůh odpovídá na mé modlitby, zázračně uzdravuje a je štědrý i v darech Ducha svatého (dar jazyků, uzdravování...). Bůh zachránil i mé manželství a jsem mu neskonale vděčný za svou ženu, která rovněž uvěřila a za zdravou dcerku, kterou nám dal. S tou se pojí i minimálně jedno "zázračné" uzdravení po modlibě. Mou ženu vyléčil Ježíš po modlitbách z letité alergie na lepek a její život mění snad ještě větším tempem, než ten můj. :-)
V roce 2012 jsem, s věřím že dobrou vůlí, vytvořil stránky "Kořeny poznání" a napsal mnohé. Mohu však pouze děkovat Bohu, který mi dal poznat, že skutečné kořeny poznání nejsou filosofií, nejsou naukou. Jedinými podstatnými a skutečnými kořeny poznání, ba dokonce celým a jediným pravým poznáním (=Pravdou), je živý Ježíš Kristus a jeho Slovo (= Bible).
Bůh mě vysvobodil z mnoha závislostí a dal mi sílu mocí Ducha vítězit nad hříchem a slabostmi těla, přesně jak je zaslíbeno v Bibli. Bůh mě vede dále a i proto jsem, přes počáteční pochyby o nutnosti pokřtění, v roce 2016 stvrdil svůj nový život a víru v Ježíše ve vodním křtu. Když padnu, vím, že to se mnou nevzdává a trpělivě mě "formuje" do podoby svého Syna. To píši ne abych se chvástal, ale jako svědectví, že Pán Ježíš je dokonale věrný a jeho milost nekonečná! "Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána." (1.Korintským 1,9) Od doby mého obrácení Pán Bůh odpovídá na mé modlitby, zázračně uzdravuje a je štědrý i v darech Ducha svatého (dar jazyků, uzdravování...). Bůh zachránil i mé manželství a jsem mu neskonale vděčný za svou ženu, která rovněž uvěřila a za zdravou dcerku, kterou nám dal. S tou se pojí i minimálně jedno "zázračné" uzdravení po modlibě. Mou ženu vyléčil Ježíš po modlitbách z letité alergie na lepek a její život mění snad ještě větším tempem, než ten můj. :-)
V roce 2012 jsem, s věřím že dobrou vůlí, vytvořil stránky "Kořeny poznání" a napsal mnohé. Mohu však pouze děkovat Bohu, který mi dal poznat, že skutečné kořeny poznání nejsou filosofií, nejsou naukou. Jedinými podstatnými a skutečnými kořeny poznání, ba dokonce celým a jediným pravým poznáním (=Pravdou), je živý Ježíš Kristus a jeho Slovo (= Bible).
